Ahoj vsichni,
moc vas zdravime. prileteli jsme stastne do venezuely. let byl ok, ale uz od
madridu s nama nechce nikdo mluvit jinak nez spanelsky, takze ostych jde stranou
a snazime se.
ve venezuele jsme se bali celniku a tech co kontroluji pasy, museli jsme
vyplnovat dva papirky,ale vsichni byli strasne mili a jenom se na nas smali. pak
se nas ujal nejaky mlady policajt, co byl asi domluven s cestovkou a tam nam
pani nasla bydleni a pomohla na cerno smenit penize. lepsi kurz. ja ale na to
moc nejsem /maminka vam rekne jak jsme kdysi dopadli v polsku; a kurz je 1 ku
2500 na cernem trhu, takze jsme za 400 dolaru dostali 1 milion bolivaru a tak
jsme pocitali jak sileni. ale vypada to, ze nas neosidili, vsichni jsou zatim
strasne mili, v okoli se pohybuji tlupy psu a na plaz, ktera nam byla doporucena
jako vyhoda hotelu jsme radeji nesli. porad jsem jeste paranoidni z toho, ze na
me tady cekaji vsechny bacili. omylem jsem si dala asi dve kapky vody z kohoutku
do pusy nez jsem si uvedomila, ze se to nesmi. v panice co ted, abych hned
neumrela jsem se z plna hrdla napila slivovice ale vubec me ji nenapadlo
vyplivnout, ale vypit. ale citim se zatim ok
bojuji tady tentokrat se spanelskou klavesnici. i kdyz to mam na anglickou, tak
prece jenom ty carky apd moc nezvladam, i kdyz se snazim po pameti, takze
omluvte, ze to vsechno pisu dohromady.
mejte se moc krasne, ozveme se hned jak to bude mozne. lidi jsou v klidu, vypada
to, ze je ty volby zase tolik neberou, i kdyz vcera byl zakazan prodej alkoholu
a celou noc nam u hotelu vyhravali. nastesti ne zadne venezuelske lidovky ale
pravy nefalsovany techno.
Ahoj vsichni, jak se mate? taky je vam tak smutno?
my jsme dnes dorazili z naseho prvniho vyletu. Byli jsme na Andelskych
vodopadech - nejvyssi na svete. jede se tam autem, pak leti miniaturnim
letadylkem, potom lodi a nakonec pesky jungli. ale stalo to za to - zase jsme se
divili a kochali se a plavali v jezirku tesne pod nima a spali tri dny v
hamokach, a nemyli se stejnou dobu, cpali se rybou s ryzi a chutnali venezuelsky
rum a pivo /pivo stoji za prd/. taky jsme se prochazeli pod vodopadama /nevim
jmeno/, ale je to sila, kdyz se nad vama vali takova spousta vody. samozrejme
jsme byli durch, ale porad jsme z toho uneseni. havros chutnal ziveho termita /ja
jsem do toho nesla. dnes rano priletel na muj hamok papousek a chtel nejakou
dobrotu.
ted jsme v jedne ubytovne, hraje tu reage, polivka za sacku snezena, obleceni v
pradelne. tece tady vsude jenom studena voda, ale uz jsme si na to docela
zvykli. zdravotni problemy zatim zadne /klepu/. zitra jedeme do ciudad guyana a
konecne na tu vytouzenou reku orinoko.
ahoj vasi havrani
26.12.2006
"Veselé vánoce a šťastný Nový rok" (Brazílie)5
Ahoj kamaradi, posilame tropicky pozdrav z brazilie. prejeme vam krasne vanoce,
plne lasky, pohody a stastny novy rok, plny splnenych prani.
Cesta z venezuely do brazilie byla docela dobrodruzna. autobus vyrazil az po
pulnoci. celou cestu se trepal a ja jsem byla rada, ze je tma a nevidime po jake
ceste jedeme. jejich nektere dalnice se podobaji dobre udusane polnacce. Manaus
je zive mesto uprostred jungle (2 mil lidi), maji tam postaveny opera house a
kolem reky je spousta trhu. zkousime vselijake mistni speciality - misto
bramborovych lupinku maji opecene banany, ruzne zapecene housky a zapijime to
bud kokosovym mlekem primo z originalniho obalu anebo mistnim pivem Skol (docela
dobre miller light) anebo napojem z guarany (ktery pry ma dobry vliv na sex
apetit, podrobnosti nebudem popisovat). pak jsme se plavili 4 dny po amazonce -krasna
kalna siroka reka. prvni dva dny to bylo velke dobrodruzstvi, pak uz jsme
nevedeli kolik mame tech piv vypit, abychom to prezili. strava na lodi by mohla
konkurovat mnoha skolnim jidelnam -pestra kombinace ryze-spagety-fazole a
varene hovezi byla kazdy den obed i vecere. stedry vecer jsme stravili na lodi -
mela 16 hod zpozdeni a my jsme skoncili v brutalnim pristavu v belemu, ktery
bylo nebezpecno v noci opustit (posledni den na lodi jim odesli oba motory a
jeli jsme na agregat a to i pres nebezpecny usek, kde vede cast reky do
atlantiku a byli tam diky prilivu velke vlny. nektere slabsi povahy hodili
veceri rybam. kdyby se jim ten agregat pokazil, tak jsme s tema rybama plavali
taky)
ted vyrazime k atlantiku do male rybarske vesnicky. neni tam asi elektrika,
takze se ozvem kolem silvestra. trochu jsme diky pocasi zmenili plan a jedeme
nas okruh opacnym smerem. okolo silvestra bychom meli byt v sao luis (pobrezi
atlantiku, pry dobre mesto na parby) a potom smer salvador a rio.
Ahoj decka,
dneska mame za sebou cestu z barreirinhas do tutoia. jeli jsme toyotou 4x4.
sedeli jsme na korbe na lavkach spolu s 24 spolucestujicimi /z toho 6 deti/, dva
jeste sedeli s ridicem a jeden na strese kabiny spolu s batohama, dve stenata,
nekolik pytlu cementu, ryze, 10 plat vajicek a dalsich veci. co se vlezlo. cesta
byla dost drsna - jelo se v pisku -asi jako kdyby jste jeli v indiane po dunach,
auto se trepalo na vsechny strany. za jizdy jsme se pridrzovali drevenych tycek
nad hlavama. byli jsme jak opicky. nikdy jsem nevedela, ze toyota je tak dobre
auto a ze se toho tam tolik vleze. vzdycky, kdyz jsem myslela, ze uz tam
neproklouzne ani mys, jeli jsme okolo nejakeho staveni a zase se tam nekdo nebo
neco vlezlo. vyklopil nas v nejake vesnicce, kde jsme hodinu cekali na dalsi
pripoj - dalsi toyotu. tam uz nas nejelo tolik a taky pisek nebyl tak hluboky a
tak se jelo docela dobre. vyhodili nas nekde na krizovatce, ze tam mame cekat na
autobus. havros se ale rozciloval, ze chce jet lodi. a tak jsem svou lamanou
spanelstinou nutila brazilce, kteri mluvi jenom portugalsky, aby nam rekli kde
je pristav a v kolik jede lod atd. meli jsme ale stesti na mladika, ktery nas
zavezl do pristavu, abychom zjistili, ze lodi nejezdi a musime jet autobusem a
tak jsme ted v takove male dire a cekame na ranni /4am/ spoj
ceka nas ted docela nemily den. pojedeme nejmin 20 hod autobusem. nejdriv do
parnaiba a potom do fortaleza, kdyz to vydrzime tak dalsich x do natal a do
praia da pipa. tam nas ceka krasne mestecko, plaze a nevim co jeste ale ma to
byt fajn. tam si odpocineme asi dva dny a ceka nas dalsi autobusovy maraton do
salvadoru.
mejte se moc hezky, my jsme si uz s havrosem koupili sesity na psani. nemame
totiž co cist a prekonavani velkych vzdalenosti nas docela zabiji. a tak jsme se
rozhodli, ze budeme psat. ale nemusite se bat. nebudeme vam to posilat na
pokracovani.
Ahoj kamaradi, a jedeme dal. cesty autobusem jsou trochu zabiracka. vzdalenosti
jsou tady silene a tak doba 12 - 20 hodin neni nic zvlastino. autobusy vyjizdeji
vetsinou rano a vecer. jezdime vecer - usetrime za noclech. jsou docela pohodlne
-klimatizace, zachod, sedadla se daji dobre sklopit, nekdy jsou tam stupacky na
nohy, nekdy pousti filmy - jen v portugalstine. zastavky jsou po nekolika
hodinach, kdy ridic zarve jak dlouho se bude stat a vsichni se vyvali ven na
cafe nebo na normali wc. vetsinou tam jsou i sprchy a hodne umyvadel. nez se
autobus rozjede, zatroubi a vsichni vali dovnitr. nekdy je na autobusaku
navaleno i nekolik autobusu zaroven. stalo se mi, ze jsem nastoupila do jineho
autobusu, dala si tam batoh, zbalila nekomu vodu a sla si myt zuby. na omyl jsem
prisla tesne pred odjezdem. nastesti ten druhy autobus jeste nebyl pryc a tak
jsem rychle nabehla do ciziho autobusu kde jsem mela batoh s fotakem a jinyma
cennostma a lidi, jejiz bylo misto se moc divili co to tam dela a padila do
naseho. zaklapli se za mnou dvere a ja jsem se jeste 10 minut klepala, kdyz jsem
si predstavovala jak zastavuji nas autobus , a snazim se mu vysvetlit aby
zastavil jiny autobus, kde mam sve veci.
Salvador dalsi nadherne mesto. jedno z nejstarsich v brazilii, historicke
centrum je skoro cele opravene a vsude jsou policajti, aby se tam turisti citili
bezpecne a jezdili tam. prvni den jsme vyrazili na prochazku. v jedne cestovce
nas premluvili, aby jsme jeli na spiritualni vecer mistniho nabozenstvi candoble.
je to cernoske nabozenstvi, ktere bylo az do poloviny minuleho stoleti zakazano.
a tak jsme jeli. bylo to v jedne bile mistnosti, kde vrceli vetraky a svitili
normalni svetla. nas spiritualni vecer zacal tak, ze se tam jedna zenska poblila.
tak to uklidili a pak jich tam asi dvacet nabehlo, zacali ruzne zpivat a
tancovat v kruhu u toho bubnovali tri na bubny. dokazu si predstavit, ze v
jinych podminkach to muze mit neco do sebe, ale na nas to pusobilo spise jako
show a po pul hodine jsme toho meli plne zuby a kdybychom mohli, tak bychom
nejak odesli /nebyli jsme sami/, ale prijeli jsme hromadne a tak jsme museli i
hromadne odjet. na druhy den jsme navstivili krasny chram, ktery byl ve vnitrku
cely zlaty. prechazeli oci. staveli ho otroci, kterym bylo jejich nabozenstvi
zakazano a tak se trochu vyradili na andelech, kterym delali velka bricha a prsa
a ruzne ksichty. kostelu je tady na kazdem rohu spoustu a i jinych pamatek.
odpoledne jsme si dali siestu. bylo zrovna utery a v utery se v salvadoru pari
/asi ze je do vikendu tak daleko/ to jsme poznali uz od rana, kdy se zacali
stavet podia a bubenici si procvicovali bubnovani. a vecer to zaclo. na jednom
namesti reagee, hned vedle predvadeli mistni bojove umeni. je to silene co
vsechno provadi s tema svyma telama, jak rychle skacou salta, ruzne se ohybaji a
toci na hlave. bojuje se jen v naznacich, ale rychle a ty vykony urcite
zaslouzili par realu na drinka. vedle borec prstama maloval kachlicky. nejdriv
to byla takova mazanice, ale postupne se z toho udelal krasny obrazek, vsude
pritomni rastamani, kteri rvou na havrosa hasta a vzdycky se s nima dame do reci
a koupime si od nich nejake koralky, at maji taky na pivo. vsude jsou stanky,
kde se prodavaji mistni drijaky, pivo a maso na spejlich, coz mame moc radi. je
to levne a nemame k tomu mistni kombinaci s ryzi , maniokovou moukou, ktera je
pekne hnusna a fazolama. na druhem podiu se hrala bosa nova a nejlepsi byli
samozrejme bubenici, kteri valili jak o zivot. obcas do toho zahral saxofon nebo
borec zaskecoval, bylo to uzasne. bohuzel nemeli zadne cd, pry se sesli jenom
tak. cele mesto melo uzasnou atmosferu a bubnovalo az do rana.
konci mi uz internet. mejte se moc krasne ahoj havrani
22.1.2007 "Jedeme dál II." (Brazílie)5 Ahoj,
ahoj zase sedime na nadrazi tentokrat v sao paulu a cekame na autobus do male
dedinky batatuby, kde se narodila havrosova maminka....
ze salvadoru valime smer rio de janeiro, ale protoze je to jeste porad spoustu
hodin, stavujeme se v porto seguro. chceme si tady koupit listky do ria, ale je
vyprodano a tak mame necekane 4 dny cas. jedem teda za dobrodruzstvim do
transoca, ktere - jak jsme se dovedeli pozdeji- bylo rajem pro pohodare, ale ted
uz se taky pomalu stava turistickym cilem. ale je to porad pekna dedina - krasna
plaz a namesti, ktere se vecer osvetli lampickama a svickama a lidi se tu jen
tak poflakuji, cpou se dobrotama a tak jsme si taky dali. z nejakeho divneho
duvodu se v brazilii na spouste mistech zacina parit az po 11, coz uz je pro nas
trochu pozde, obzvlast, kdyz mame za sebou ruzne presuny. takze jdeme spinkat a
druhy den vyrazime smer caraiva, coz je dalsi zapadla vesnicka. tady si koupime
vylet do indianske vesnicky. nas pruvodce je indian, ktery ovsem mluvi jenom
portugalsky a tak se na sebe usmivame a domlouvame se jak se da. k nasemu
zklamani ovsem indianska vesnicka je spousta stanku s koralky a indiany, kteri
chteji, abychom si neco koupili. jsme docela nastvani a rikame si, ze z
organizovanym turismem koncime! nakonec nam asi 20 indianu zatanci. je to docela
srandovni, protoze jsme tam sami dva. jeste lepsi je, kdyz nas vezmou do
kola....
vecer jdeme na veceri a seznamujeme se asi s sesti
brazilci, kteri mluvi anglicky. diky nim se dozvidame, ze ve stejne hospode bude
vecer koncert, takze neodchazime a mame listky do prvni rady. je to asi jeden z
nejlepsich koncertu jake jsme tady videli. pod sirym nebem se sesli kamosi a
zacali hrat sambu. lidi kolem sileli a zpivali, tancili na stolech, kourili
travu a pili pivo. nalada byla uzasna a asi na to hned tak nezapomeneme. pak
odjizdime do porto seguro, ktere je jedno z prvnich osidlenych mest v brazilii,
takze je tu hodne pamatek. a hura do ria.
Rio nam asi nebylo prano. nejdriv byly vyprodany
vsechny spoje, potom jsme tam misto 20 hodin jeli tricet, protoze se diky
zaplavam zritil most a tak jsme to objizdeli, abychom zjistili, ze je zavalena
cesta....ale konecne vecer vjizdime po obrovskem moste do ria. je nadherne a my
jsme nateseni, co bude dal.
rano vyrazime do ulic. bloudime. nejdriv nemuzeme
najit informace pro turisty, ktere chytre dali do 9 patra jednoho panelaku,
potom pro zmenu a k nasemu udivu lije jako z konve. a to skoro cely den. mokri a
vysileni se vecer jdeme projit na copacabanu, ktera bez toho slunicka taky neni
nic moc, ale dame si na plazi drinka a konecne prestane prset a my se muzeme
divat na zapad slunce a vsechno vypada lip....druhy den uz neprsi a tak si
koupime tour do favely. jinak nez s pruvodcem se tam neda dostat a to vas jeste
nevezmou do te nejhorsi. je to na kopecku a chudaci maji krasny vyhled na
vsechny ty vilky s bazenama v okoli. ulice ve favele jsou jenom ty hlavni. mezi
domy jsou jenom pruchody, trochu to pripomina stredovek - uzke a tmave. adresy
tam neexistuji, vsichni si vyzvedavaji postu v nakupnim stredisku nebo v necem
podobnem. na jeden sloup je napojeno asi 50 dratu elektriky, ale pruvodce rikal,
ze elektriku tam maji vsichni. pak jedeme na vylet do maracany. k nasi smule se
fotbal zacne hrat asi za tyden co odjedeme a aby toho nebylo malo tak zrovna ten
den, co jsme prijeli, delali opravy, takze se nepoustelo dovnitr. jedeme teda na
sochu jezise. je trochu v mracich, ale doufame, ze neco uvidime. nahoru nas
vezme strasne ukecany taxikar. rikal, ze takove pocasi tady jeste nezazil, ze je
tu vetsinou v lednu krasne a slunicko. take vsechny miry o jezisovi, ale to uz
si nepamatuji. kdyz jsme prijeli nahoru, cekal nas krasny vyhled na mesto. mraky
se rozplynuly a rio se konecne ukazalo v cele sve krase. a tak jsme delali fotky
a byli radi, ze jsme tady.vecer jsme vyrazili do napy, coz ma byt parici cast
ria. kolem 11 to tam jeste bylo docela mrtve a my jsme byli taky mrtvi a tak
jsme sli spinkat. rano nas cekala botanicka zahrada, ktera krome krasne palmove
aleje a par tukanu nebyla nicim oslnujici. co bylo ale krasne je plaz ipanema.
slunko uz trochu vystrcilo sve paprsky a lidi vyrazili ven. je z ni krasny
vyhled do okoli a pohoda. po ceste narazime nahodou na obchudek pana sobotky, se
kterym byl rozhovor v reflexu. jdeme ho pozdravit. je to mily 70tnik a chvilku u
neho ztvrdnem. ale nemame moc casu. jedeme na cukrovou horu. nakonec nam to
prece jenom vyslo a kdyz vyjedeme lanovkou nahoru, konecne chapeme, proc se rika
o riu, ze je jedno z nejkrasnejsich mest na svete. je posazeno mezi skaly a lesy
a bile domy se mezi nema krasne vyjimaji. okolo je spousta ostruvku...proste
nadhera. bohuzel uz nemuzem cekat na zapad, ktery ma byt kazdou chvilku, protoze
jedeme do samba skoly na predstaveni. kvuli tomu predstaveni jeste zehlickou
spalim havrosovi tricko a prosteradlo, abychom zjistili, ze nas baba na vratnici
v hotelu zapomnela napsat na seznam.... jak to tak vypada, budeme se muset
vratit, protoze chceme zazit rio se vsim vsudy a tentokrat nam to nevyslo. zitra
odjizdime....
a to smer ihla grande. nekde blizko ma byt ceska osada lidice o te ale nikdo
neslysel, ale nevadi. vsude kolem je spousta ostrovu - rikaji ze je jich tu 365
a klidne by se tu mohlo natacet pokracovani piratu. jedeme se na lodi projet do
okolo, a potom vyrazime pralesem na jednu z nejkrasnejsich plazi v brazilii.
musim koncit. za chvilku mi konci internet. dalsi
cesta povede do uruguay a monte videa
4.35am 25. ledna jsme prekrocili hranice
z brazilie do uruguay.
tak jeste par slov na rozloucenou.
Brazilie je obrovska zeme (vime nikoli diky studiu
zemepisu, ale 20-ti a vice hodinovym prejezdum autobusem). kdyz jsme prekrocili
hranice z venezuely museli jsme si vzit taxika do nejblizsiho mestecka. taxikar
okamzite hodil na video (mel tam male televizky a byl na ne nalezite hrdy)
sambu. nutno podotknout, ze trochu nechutnou - typu david hazelhout (pobrezni
hlidka) tancuje v plavkach na kamenu u more se 2 spore oddenymi divkami. . za
okynkem taxiku se ale odehravali jine veci. dzungle. jak jsme odjeli trochu od
hranice zacalo byt zeleno az oci prechazeli. vzduch byl vonavy a vlhky.
romantika nas ovsem presla hned na autobusovem nadrazi. zatimco ve venezuele
rikali na otazku kdy a cinco minutos (za pet minut), v brazilii vicemene rekli a
mana (zitra) - neco na zpusob tady jsi v brazilii, tak se nestresuj, vsak ono to
jednou pojede.
brazilci se sice se uci 7 let anglicky ve skole, ale nikdo krome par lidi, co
jsme potkali z velkych mest anglicky nemluvi. ale i tak, kdyz jsme se jim
snazili neco vysvetlit, tak se nam snazili vzdycky pomoci, kolikrat nas nekam i
dovedli aniz by tam sli. asi vydeli ty moje -jak rika havros - vykuleny oci.
mohli nas kolikrat natahnout, ale neudelali to i kdyz jsme jim davali vic penez.
nikdo nas neokradl ani se o to nesnazil . i kdyz... jednou nam v kempu ukradli 2
rajcata a maslo. havroska to trochu rozhodilo, protoze se tesil na svacinku.
majitel to videl a chtel nam to hned nejak vynahradit, ale rekli jsme mu, aby si
s tim nedelal velkou hlavu.
jinak brazilci miluji cukr a vsude ho cpou tuny. jednou jsme sledovali jednoho
jak si sladi dzus. 7 vrchovatych lzicek na 2dcl (dzusy jsou soucasti snidane a
jsou cerstve vymackane. nez jsme prisli na to, ze si je sladi, moc nam
nechutnali)
brazilky miluji dlouhe vlasy. nosi je asi 80% z nich
a nektere jsou na ne nalezite pysne. porad je prehazuji, uhlazuji, delaji ruzne
suky, aby je v zapeti mohli zase rozdelat.
Nas nejlepsi kemp byl na Ihla Grande. rano po
probuzeni k nam ze stromu do stanu nakukovali opicky. byli malinke, sedive, s
pruhovanymi ocasky, bilymi vousy a zvedavyma ockama.. vzdycky, kdyz jsme se
pohli, hned kontrolovali situaci. kdyz zjistili, ze se nic zvlastniho nedeje,
dal skotacili na strome, hrali si s provazkem a zlobili se na neho, jaktoze tam
jeste drzi, kdyz uz za nej tolikrat zatahali. kdyz uz nemeli co delat, tak
kakali na stany.
dalsi zajimave zvire, ktere jsem potkala byla krava.
byli jse na ulici sami dve. ona a ja. ja jsem sla statecne kupredu - prece me
nemuze zastrasit nejaka krava. krava si me prohlizela, ale brzy o me ztratila
zajem a dal se venovala sve snidani.
rarita ovsem byli mistni psy.jsou strasne lini. sedeli jsme na namesti na jednom
ostrove a pozorovali jednoho Mr. psa. lehl si doprostred a usnul. kolem chodili
davy lidi a vsichni se mu vyhybali. asi za hodinku jela kolem sanitka. troubila
a tak se pes nastvane zvedl a presunul se jinam.
po cem se nam styska jsou netecne prodavacky. tady vejdete do obchodu a uz jsou
ochotni a i kdyz jim reknete, ze se jen tak divate, tak vas porad nasleduji a
neco vysvetluji...takze suvenyry zadne nevezeme....
z jidel nam chutnalo carne de sol. nejdriv jsme nevedeli co to je, ale chutnalo
to dobre. dobre ochucene a opecene hovezi. az pozdeji jsme cetli preklad maso
susene na slunci a vzpomneli si na vsechno nechutne visici maso na slunku, co
jsme videli a nevedeli proc tam je....
nechteli jsme byt jen na opecenem masu a tak jsme
sli jednou na morske speciality. bylo to pekne drahe a havros z toho mel celou
noc prujem. tim jsme s rybama vice mene skoncili.
taky nam chutnala zmrzlina na vahu. mohli jste si vybrat mezi 20 prichutemi a
ruznymi polevami. mnam.
pivo tu meli fakt dobre. havrosovi chutnalo moc. na moji vytku, ze ho pije moc
mi rekl - 3 pivka denne neni alkoholismus, ale pivismus.....
koncim slovy jednoho brazilce, ktery nam rikal : Can you feel the vibe and pozitive energy?
ahoj v uruguay.
Vyhodili nas hned na hranici z autobusu.
ne protoze jsme delali bordel, ale autobus nepokracoval v nasem smeru. chteli
jsme do punto diablo. bylo pul pate rano a ani celnici se s nama nechteli bavit.
sedeli jsme na batohach a pozorovali brouky, jak se pomalu sinou za svetlem.
nekteri se u toho prevratili na zada. po nekolika minutach marneho skubani
telickem a nozickama to pomalu vzdavali. potom ale do hry vstoupila zachranarka
z cech a prevracela je zpatky do zivota (jo...byla tam strasna nuda), aby za
chvilku prijel autobus s dalsima turistama a ti je mohli pekne rozslapnout....
konecne bylo sest hodin a prijel nas autobus, ktery
nas vyhodil na krizovatce, kde na nas uz cekala mala dodavka, ktera nas odvezla
do punto diablo.
melo to byt divoke mesto se vsim vsudy. neco pro me a havrana! ale o pul sedme
tam bylo mrtvo a i ridic dodavky se rychle zdekoval. asi si chtel dat jeste
slofika. podle chytre knihy jsme dosli k malemu hotylku na brehu oceanu. nikde
nebyl nikdo, a tak jsme slozili batohy a sli se kochat vychodem slunce. asi po
hodince se objevila majitelka. ukazala nam maly, proste zarizeny pokojik s
jednou posteli a nerozpakovala se chtit za tu klicku $60. trochu nam ta cena v
divoke rybarske visce vyrazila dech. nasadili jsme batohy a sli hledat jine
bydleni. pomalu to uz vypadalo, ze budeme muset dabelsky rychle vypadnout,
protoze si to nebudeme moci tady dovolit. je zvlastni, ze ty nejvic zapadle
vesnicky maji ceny jak na francouzske riviere. nakonec se ale na nas usmalo
stesti a nasli jsme malou svetnicku za 25. vsem prekvapenim ale ten den nebylo
konec. my jsme si totiz zapomneli vymenit penize. a meli jsme jenom dolary anebo
brazilske realy. dolary chteli vsichni, ale tech se nechceme vzdat. mame je
schovane na zapadlejsi vesnicky....co ted. v cele vesnici neni jedina banka ani
bankomat. nezbyva nez jet do chuy (necte se chuj ale cui s hackem nad c), coz je
hranicni mesto 60 km odsud. ale autobus bere jenom uruguayske pesa....hledame
prekupnika, stastne nasedame, dojedeme do chuy, na desaty pokus pochopime zdejsi
bankomat a vyrizene jdeme na pivo. po navratu si musime dat slofika, protoze
toho uz bylo za dnesek dost. ..ale noc je jeste mlada a tak hura za
dobrodruzstvim.....nalozime do batohu flasku vina a vamos a la playa. cela ta
klopota se tady dostat se nakonec vyplatila. hlinena dalnice vas zavede az k
plazi. musite ale nejdriv nakouknout do drevenych stanku, kde se prodavaji
krasne suvenyry made in vyrobeno doma ne v chine a kdybychom meli misto v
batohu, tak bychom urcite nevahali.sbirame aspon tipy na vsechny ty paradni
veci, ktere si jednou udelame... az se dost nakochame, lezeme po sutrech,ktere
lemuji peknou plaz, najit si nejakou peknou vyhlidku. tam si otevreme vinecko a
konecne si muzeme uzivat uruguay a jenom tak sedet, nic nehledat a nechtit,
jenom byt, dychat, poslouchat ocean a kochat se vlnama a sledovat nebe ( nejsem
si jista , ale mozna me taky postihl pivismus, protoze pri psani tohoto mailu uz
piju treti pivo, takze nevim kam az dojdu, kdyz budu neco popisovat). vecer to
byl krasny, magicky a i kdyz se toho zas tolik nestalo, nemohli jsme chtit od
zivota vic.
rano ale bylo destive a misto na vylet do narodniho
parku a noc v eukaliptovem kempu (aspon ty stromy tak vypadali - hubene, vysoke,
uzke listy, loupe se jim kura a pekne voni) jsme se rozhodli, ze jedeme dal.
autobus ale jel az za 8 hodin, tak jsme nabalili plastenky a sli se projit kolem
plaze. ale priroda se nad nama smilovala a neprselo a tak jsme sli daleko,
sbirali muslicky a nektere zase vyhazovali, abychom zjistili, ze na obed jsme si
vzali zase jenom vino....
v uruguay je uplne jina priroda.savana a rovina. . .je to tak trochu nuda, ale
maji tady nejaky nakazlivy vzduch, ze se tady citite fajn. do montevidea jsme
dojeli kolem pulnoci. taxikar nas cvicne zavezl do tovarny misto na hotel (nevim,
co si myslel, ze tam chceme o pulnoci delat). pak jsme zjistili, ze spatne vidi
a spletl si adresu. nakonec nas zavezl na docela pekny hotel blizko centra - v
hlavnim meste za $30 (jen pro srovnani s malou vesnickou). v montevideu nas
chytla pekna lenora. najednou uz jsme meli dost toho prozkoumavani, hledani a
udivu nad vsemi temi krasami, co vidime a normalne jsme chteli lenosit. mozna si
ted rikate - ti dva flakaci...jenze ono to kolikrat da zabrat. jsme trochu
tlaceni casem, protoze na jih argentiny mame do konce unora a pak uz pocasi
zacina prituhovat a tak kolikrat nemame tolik casu nekde byt, jak bychom chteli...
nekde prijedem s batohama a hledame levne bydleni, zajimavosti, kam jit za
zabavou, jak si vyprat a u toho hodne bloudime, u bloudeni se hadame a snazime
se vzajemne nezabit (jenom ze sobeckeho duvodu, ze vime, ze se vzajemne
potrebujeme)a jednoho dne a ten prisel v montevideu, jsme si rekli kaslem na to
a divali jsme se na telku a lenosili. samozrejme, ze ne cely den. stihli jsme
najit pradelnu, projit si centrum mesta, dat si vynikajiciho steaka, najit v
pristavu neco jako velkou trznici, ale ve vnitrku byli jenom restaurace.
kdybyste videli ty masicka na rozni (masu a jidlu musim venovat samostatny email
nevhodny pro vegetariany. kdyby jste videli ty pecinky, dozlatova vypecene,
vonave, s kurcickou, mastnotka trochu ukapava z rozne, kuchar to pootoci, jenom
aby vas jeste vic naladil a vy prehazujete vidlicku z jedne ruky do druhe a
horko tezko drzite slinu....), ale protoze jsme byli precpani, dali jsme si
vinecko. nutno podotknout, ze tady nemaji miru 2dcl, mira je uplne plna
sklenicka, ze se to neda ani odsrknout. hrali tam na kytaru, tancovali
tango...pohoda. nocni zivot byl ale trochu suchy. i kdyz jsme byli ve spravnou
chvili na spravnem miste, bylo to spis jako dostavenicko s prateli. najak nam
tam chybela hudba a ta spontanost nekterych mist, kde jsme byli pred tim a tak
jsme to zabalili a radeji se venovali jinemu konicku....
colonia byla nase posledni zastavka v uruguay. je
plna platanu, hrbolatych cesticek, malych, nekdy pomalovanych domku, maji tu i
majak a vidite do argentiny. rano se tady prohaneji papousci a samozrejme u
toho hrozne rvou. zkusili jsme tady to nejhorsi jidlo naseho vyletu vubec.
jmenuje se parilla. mysleli jsme si, ze je to maso na grilu, ale misto masa to
byli zebra a vnitrnosti. nektere vypecene, zakroucene ocasky plne neceho, co
urcite nechcete vedet, co je,jsem mela odvahu zkusit jenom ja. havros to ani za
ty prachy nevzal do huby. musim potrvdit, ze jidlo ma nejaky vliv na nervovou
soustavu. vzdycky,kdyz jsme si pochutnali, nalada stoupla o 100%. ted to bylo
tezke. ale i tuto zkousku jsme prekonali....dali jsme si dobrou zmrzku a nakonec
se nam tam moc libilo. vecer hrali na namesti jazzik, kolem behal psik a me uz
se mota jazyk. jdu spat. je pul druhe rano. jsme v buenos aires. ale to az
priste
Cesta z colonia de sacramento (uruguay)
byla v pohode. na hranicich jsou kontroly vicemene formalni a na nas cekala
rychla lod smer ba. bylo to neco jako komercni katamaran, promitali film o tom,
jak jsou dobri, dali nam svacinku a dzusik...za hodinku jsme prepluli kanal a
byli jsme v buenos aires. tam jsme cekali asi 15 min na autobus , aby nas
zavezl asi pul minutovou vzdalenost...no hlavne, ze jsme tady. havrosovi
samozrejme jako podezrele osobe kontrolovali batoh, ale nakonec ho pustili
buenos aires je jako kazde hlavni mesto. zive,
rychle a narvane lidmi. prihlasili jsme se tady do skoly na spanelstinu (hlavne
diky lonely planet, kteri to tady vychvalili az za hrob). ja jsem z toho moc
nadsena nebyla a taky ta cena nebyla az tak lidova jak se celosvetove
proklamuje. a jeste k tomu jsme se s havrosem kazdy den cele ctyri hodiny
nevideli! ale nakonec to nebylo tak spatne. seznamili jsme se tam s novymi lidmi
a vyrazili s nima na vecirek. nejvic jsme se nasmali s jednim svycarem .na
svycarsko byl hodne atypicky. nemluvil ctyrmi jazyky jak vetsina z nich mluvi a
byli jsme radi, ze jsme se s nim nejak domluvili anglicky, ale mel spoustu
historek, ktere nejak i predvadel, kdyz dosli slova a byl to takovy ten typ
cloveka, s kterym byste klidne mohli byt zasypani tyden v dole a vubec by vam
to tak neprislo.
v buenos aires vubec nebyl krasny vzduch, jak se nam ve jmenu snazi naznacit.
prijeli jsme tady spolu s nejakou horkou vlnou a celou dobu nas tady drtili
teploty 36-40C. byli jsme radi, ze se drzime na nohach...
na hlavni tridu - ulici florida - jsme prosli tisickrat. bydleli jsme kousek od
ni. je to pesi zona, kde je spousta obchudku, ruznych umelcu, co na neco hraji
anebo predvadi tango. tangem je argentina proslavena a tak vas tady porad zvou
na nejake show. nakonec jsme taky udelali rezervaci do jedne hospudky, ktera
byla ve starem stylu, se spoustou obrazku na zdi a klavirem v rohu. kdyz jsme
tam prisli, skoro jsme narusili vekovy prumer 70 let, ale nakonec to bylo ok.
byl tam takovy ten konferencier, co dela legraci, vsech se ptal odkud jsou. nam
spatne rozumnel a vsem rekl ze jsme z chiny coz nas dost pobavilo a spoustu
jinych lidi taky, protoze moc cinsky nevypadame. a pak uz hrali a tancovali a
vypraveli vtipy a po nas chteli abychom taky tancovali, ale nedali jsme se a
radeji jsme se cpali steakem. nejlepsi steak je bife de lomo, coz je fillet
mignon. na veceri si ho tady muzete dat za nejakych $7 a neni to zadna mala
porcicka, ale dostanete poradny, pul kilovy kus masa. nedavaji vam k tomu zadne
koreni, jenom sul, ale nic jineho ani nepotrebujete, protoze maso je vynikajici.
dneska jsme si na obed dali kozu grilovanou na rostu pro dva. kozenka to byla
dobra, stavnata, rozplyvala se na jazyku a porce to byla tak pro 4 lidi...jeste
ted funim jak lokomotiva a s havrosem jsme se domluvili, ze takhle by to teda
dal neslo a davame si dietu (taky abychom neprozrali vsechny svoje fondy).
mezi mistni atrakce patri vedle tanga a dobreho masa ctvrt la boca a jeji cast
el caminito. je plna plechovych pomalovanych domu. kdysi to byla a porad jeste
je chuda ctvrt, mistni obyvatele nemeli na to, aby si pomalovali domy a tak
uzivali barvy, co jim zbyli. vypada to dobre a tak tam ted jezdi turisti.
dalsi turisticka zastavka je Coleta. je to pro zmenu
bohata ctvrt, spoustu statu tam ma svoji ambasadu. je znama hlavne krasnym, pro
nas hodne netypickym hrbitovem. misto hrobu tam jsou velke hrobky, jedna vedle
druhe, ktere vytvorili takove male mesto ve meste. nejznamejsi je samozrejme
hrob evity a nemusite mit ani mapku a spolehlive ho najdete, protoze tam smeruji
vsichni. pred hrbitovem je park, kde rvou papousci a samozrejme vsudypritomni
stankari.
nejznamejsi budova buenos aires je na namesti plaza
de mayo, ale nevim jak se jmenuje. je to neco jako nase hradcany. vsechny zname
osobnosti odtama mluvili k davum. je cela ruzova a zrovna se opravuje.
vecer se chodi do san telmy. je tam namesti a hraji
tam kapely, vcera tam predvadeli flamengo, hrali nejaky bluess...
my dnes vecer sedame na autobus, abychom za 17 hodin vylezli v peninsula valdes.
jedeme na jih za tucnackama, tulenama a dalsi morskou haveti, kterych pry v
mistnim narodnim parku maji byt tisice.
moc se tesime, ze opustime civilizaci a tropicka vedra a budeme v divocine. kam
jedeme dal nevim, protoze hlavni sef zajezdu havros zacal kombinovat, ze bychom
misto rovnou do ohnove zeme to mohli vzit pres chile a jet nejakou lodi na jih a
tak uvidime, jak to dopadne.
Ahoj děcka, posilame pozdrav z patagonie.
jsme ted v porto mendez. jediny duvod byt tady je narodni park na peninsule
valdez...
prijeli jsme tady po 18 hodinach z buenos aires.
autobus byl paradni. dostali jsme dve vecere, vinecko, promitali se filmy,
pohoda.
v patagonii je vsude rovina, male keriky, pasou se kravy nebo ovce, obcas
nejaka ta lama. co je tady opravdu krasne jsou zapady slunce. obloha se tady zda
byt mnohem niz ( mozna to dela ten obrovsky prostor. patagonie patri k nejmene
osidlenym mistum) a k veceru se zbarvi vsema barvama v odstinu cervene.
v porto mendez jsme si pujcili auto a vyrazili smerem k peninsule. ridit tady
neni zadna legrace. plati tady sice pravidlo prave ruky, ale mnohem vic, jak nam
rekl mladik, co nam pujcoval auto, ojo (oko). ale havros je paradni ridic, tak
jsme to vsechno zvladli bez nehody. jenom ja jsem urvala kliku od auta (musela
byt uz nacata!), a tak kdyz jsme vraceli auto, jsme to museli maskovat a cpat
tam paratka, aby to drzelo...
na peninsulu vedla prachova cesta a za nasim kocarem ( wv golf) se pekne prasilo.
havros byl ve svem zivlu a ja jsem sledovala krasy mistni prirody a vyhlizela
zvirata. prvni byli ptaci. vypadali jako nase koroptve, ale s chocholkou. byli
celkem krotke az do doby nez jsem vytahla fotak. to se ke me obratili zadkem a
hura pryc. podobny postoj k fotografum maji i lamy, ktere zvedave vykukuji z
keriku, ale jakmile jsem zaostrila, otocili se a sli pryc. Ptaci nandu (vypada
to jak pstros - potkali jsme cele stado), se dali hned na utek, jen co nas
spatrili. zato pasovec se klidne necha fotit , hlavne kdyz mu date neco na zub.
pri parkovani nam vlezl pod kola a kdyz jsme ho nechteli prejet, museli jsme mu
neco dat. ten si pomlaskaval! ( a ja mam krasnou fotku).
na punta norte nas cekal nejenom krasny vyhled na ocean, ale i obrovske stado
tulenu. lezeli v uzkem pasu podel celeho pobrezi. bylo fascinujici je pozorovat
v jejich prirozenem prostredi. nejvic je samozrejme bavilo lezet a vyhrivat se
na slunicku., ale obcas se potrebovali podrbat ploutvi nebo prekulit na
neolezeny bok. nekdy se nektery potreboval presunout na jine misto. ale proc jit
po pisku, kdyz muzu slapat po kamaradech? nejvic ziva byla samozrejme mladata.
nektera se teprve ucila chodit, obcas jim to slo hodne dobre - to kdyz se
blizil tatinek,kteremu je lepe se vyhnout, jina se uz vydavala poznavat svet.
kdyz potkali kamosa, tak ho na pozdrav kousli a mohla zacit mala bitka, nebo
zkouseli jaka je voda a kdyz prisla velka vlna, rychle utikali zpatky na breh.
jinde na brehu se odehravali mnohem vaznejsi souboje. to kdyz si nejaky mladik
dovolil priblizit k haremu macho (jak to tady nazyvaji) samce(pry to dela v dobe
pareni az 15x za den - to musi byt pekne vycerpavajici). mladik vetsinou velmi
rychle pochopil a vzdalil se...
klidne bychom tady mohli byt hodiny, ale v 8 se
zavira a tak jedem do kempu.
rano nas probudila pisecna boure. lomcovalo to se
stanem na vsechny strany a taky se nam dovnitr presypalo nekolik milimetru
pisku. zachumlali jsme se do spacaku a usnuli s tim, ze to prejde. nepreslo. a
tak musime balit. havros me poslal do auta, at nezavazim, nasadil slunecni bryle
jako jedinou ochranu proti zivlu a bali. startujem smerem caleta valdez. jsou
tam tucnaci ( megellanic - cerni s bilym brichem), ale o tech az pozdeji a o kus
dal jsou lvouni (elephant lion - podle slovniku by to meli byt lvouni). jsou
vetsi nez tuleni (sea lion) co jsme videli vcera a mnohem vic lini. cekate
dlouhe minuty nez na vas vubec otevrou oko.
dalsi zastavka je punto piramides, kde se jdeme
projit kolem plaze. je tam ve skale velka zkamenelina nejakeho jestera. malych
zkamenelin jsou tady tisice - male muslicky, rostlinky, brouci. muzete si na ne
sahat, chodit po nich, ale ne brat domu.
nase posledni zastavka je kousek odsud s vyhledem na
utes plny tulenu. sledujeme tady osud jednoho tulena, ktery se ted vratil z
vyletu na ocean, ale trochu to pretahl a zjistil, ze je odliv a on se nemuze
dostat zpatky na skalu. plaval okolo a snazil se dostat nahoru. ma jedine stesti,
ze nikde v okoli neni zadna kosatka, protoze by to mel asi spocitane. potapi se
a pak bezradne vystrkuje hlavicku a vsechny pokusy jsou marne. v tom se z oceanu
vratil druhy tulen. je mnohem zkusenejsi a kamosa v nasnazich nenecha. priplave
k nemu, dve hlavicky jsou nad vodou - vypada to jako kdyby si neco povidali.
potom prijde vlna a sup - jeden tulen je na utesu, prijde druha a i druhy to
konecne zvladl a vysileny leha na skalu. decka tleskaji, ze to tak dobre dopadlo
a muzeme jet dal.
namireno mame do punta tombo, kde zije asi 450 tisic
tucnaku. po ceste samozrejme zabloudime a misto za tucnakama dojedeme do
mestecka gaiman. je to mala vesnicka vyhlasena hlavne dobrym cukrovim. a taky
jednim podivinem, ktery je zapsany v guinnesove knize rekordu, ze vybudoval
nejvetsi park z odpadku - je to fakt brutalita - stare plechovky a sklenice
vselijak natrel a poskladal z nich vselijake bizardni tvary anebo realisticke -
z plastikovych lahvi nadelal spoustu kyticek, poskladal to do tunelu, zahradek
nebo tematickych celku (napr jursky park). asi aby to vsechno melo nejaky smysl,
prokladal to cedulkami s napisy jako "nesud cloveka podle toho co ma na sobe,
ale v srdci" apd. povidal nam, ze to uz buduje 22 let a dalsi "projekty" ma
rozestavene.
dalsi den
jsme konecne v punta tombo. cislo o mnozstvi tucnaku urcite nelhalo, protoze kam
se podivate je tucnak. jsou schovani pod kerikama, kde maji sve nory, chodi po
cestach - jedni k a druzi od oceanu. nekteri bydleli od brehu az 800 m. zajimalo
by me, jak dlouho jim trvalo tu vzdalenost tema malyma nozickama ujit a taky jak
si ty bydliste rozdeluji - kdo dostane parcelu s vyhledem na more a kdo musi
bydlet na periferii ( a co na to stara - prvni totiz priplavou samci a chystaji
hnizdo a pak samicky. ta co to ma kus musi byt pekne nastvana).
tento druh tucnaku (magellanic) ma 1-2 mladata, ktera jsou porad hladova. ale
rodice to berou v klidu. klidne by mohli poradat kurzy "jak ignorovat urvane
potomky". sledovali jsme jednu rodinku, kde 2 ratolesti kriceli mamince do ucha,
ze maji hlad. kdyz to s ni nehlo, otocili s k tatinkovi, ale ani tomu se
nechtelo jit do studene vody a tak zavrel oci a hral mrtveho brouka. kdyz ovsem
jde jeden rodic na lov a prijde s plnym brichem ancovicek a chobotnic (aspon to
tady psali, ze se tim zivi), sourozenci se rvou o kazde sousto a nejake bratrske
deleni je jim ukradene.
tucnaci jsou roztomili ve vsem, co delaji. at se
protahuji, spinkaji, plavou, ale nejvic srandovni jsou pri chuzi. kolibou se ze
strany na stranu. kdyz jdou z kopce, musi to vyvazovat, kdyz jdou s plnym
brichem za potomky, spechaji a vy si musite davat pozor, abyste na ne neslapli.
takze vas vsechny zdravime - tucnaci, tuleni a my a ahoj o ohnove zemi
Ahoj kamaradi,
mame pred sebou posledni den v ohnove zemi. za par hodin nam odplouva lod na
antarktidu...
do usuai jsme prijeli hroznym autobusem. cesta trvala 12 hodin. z toho jsme
skoro 4 hodiny stravili na celnicich, protoze usuaia je argentinska, ale asi dve
hodiny se jede pres chile a chilani jsou nastvani, ze si nevyhadali celou
ohnovou zemi a delaji problemy....a tak jsme stali v radach a behem par hodin
pribyli do pasu ctyri razitka...
prijeli jsme samozrejme zpozdeni v devet vecer, hotely plne, my jsme jako vzdy
nemeli zadnou rezervaci a tak jsme stali bezradne na rohu jedne krizovatky a
divali se do mapy, kdyz zastavilo auto. zeptali se nas jestli potrebujeme
ubytovani, ze by o jednom vedeli, sice dal od centra, ale za polovicni cenu nez
v centru. a tak jsme to vzali...a nakonec jsme tam zustali cely tyden. seznamili
jsme se tam s dvouma prazakama. dali nam spoustu info, sli jsme spolu na turu a
nakonec pekne zaparili do tri do rana, jak se na krajany slusi a patri (hadejte,
kdo mel ve tri rano porad jeste malo a chtel jit do obchodu koupit dalsi vino?)
usuaia (nevim presne, jak se to pise) ja male mestecko, obklopene horama z jedne
strany a pristavem z druhe. pocasi se tady diky horam a oceanu meni kazdou
chvilku, takze planovat se da jenom rano, kdyz se podivate z okna. muzete tady
vyrazit na spoustu zajimavych vyletu na lodi. vsechny jsou strasne drahe. my
jsme si vybrali antarktidu. protoze to bylo na posledni chvili, mame nejlepsi
moznou cenu, ale i tak je to pekna palka a domluvit se s nasi bankou, aby jsme
na to meli, byl taky pekny nervak. nakonec nam tam samozrejme dali min nez
slibili a tak jsme tentokrat nezkouseli zadne speciality v mistnich hospudkach,
ale varili si polevky ze sacku, pili levne vino a chodili na tury. ty jsou
zadarmo ( krome narodniho parku, ale na ten jsme jeste meli.).
nejdriv jsme vyrazili na nejakou skalu nad mestem. cestou se k nam pridal pes.
dali jsme mu jmeno azor. azor byl asi vysoky jako haryk, cerny a chlupaty. byl
taky stejny dacan jak haryk - kdyz jsme mu hodili klacek na aport, donesl ho,
ale nechtel ho pustit z huby, jedine ze se bude s nama rvat, i kdyz mohl jit po
mostku, sel blatem, takze byl spinavej az za usima, protoze tady asi nemaji
veverky, honil ptaky a stekal na ne, kdyz byla svacina, suchy rohlik vyplivl,
jedl jenom s maslem a pastikou. proste cely haryk. absolvoval s nama celou
trasu, ktera ovsem byla strasne spatne znacena a tak jsme byli skoro porad
ztraceni. obcas byla na strome paska, na ktere bylo napsano peligro(nebezpecny).
nevedeli jsme, co tim mysli, ale sli jsme dal. aby toho nebylo malo, zacalo lit
jak z konve....kdyz uz jsme byli uplne durch, rozhodli jsme se to otocit. na
rozcesti jsme se rozloucili s azorem. kdyz jsme dorazili domu, vysvitlo slunicko...
podobne to bylo v narodnim parku. je tady nadherna trasa na vrcholek jedne hory.
je sice jen 980m, ale nesmite zapomenout, ze se vyrazi od more. cesta do kopecka
vede nejdriv pres koreny pralesem, potom bazinou, kde si musite davat pekny
pozor, abyste nezapadli, nakonec se 'splhate' po kamenite ceste. nekdy to bylo
tak prikre, ze jsem myslela ze to nedam. samozrejme jsem nadavala celou cestu
jak das, co nas to zas napadlo, ale na vrcholku to stalo za to. kdyz se na
chvilku rozplynuly mraky, mohli jsme sledovat celou ohnovou zemi - kanal se
spoustou ostruvku, krasne hory, nektere sametove, nektere pokryte snehem,
nadherna jezera a i ten mocal ve slunicku zaril vsemi odstiny hnede a zlute. byl
to bozsky pohled. netrval ovsem dlouho. samozrejme se hned zacali valit mraky,
zima a nakonec snih...dolu jsme dorazili zmrzli jak preclici...to jsme po ceste
potkali jedno borca v kratasich. ten valil dolu!
stihli jsme ten den jeste jednu trasu k chilske hranici. ta uz byla po rovince,
jen obcas jsme museli preskocit nejaky spadly strom nebo sutr...
musim koncit. mejte se vsichni moc krasne a ahoj za deset dni. vracime se 27.
unora. koho zajima vic o nasi vyprave a lodi, muze se podivat na webovou stranku
http://www.antarcticdream.com(to je jmeno nasi
lodi)
Seznam, co s sebou:
- rukavice, cepice
- slunecni bryle, krem na opalovani
- prasky na morskou nemoc
- rum
Antarctic Dream
je
prestavena vojenska lod z 50. let, cerveno-bile barvy. pekne kajuty s vlastni
koupelnou a televizi (oproti amazonce luxus, ale urcite v tom bude i rozdil v
cene - platili jsme asi 20x vic...) jidlo bylo prvotridni kvality. na snidani
nechybela do krupava vypecena slaninka, vajicka, sunka, syry, ale i zdrava
vyziva a jogurty. na obed jsme si mohli vybrat ze dvou predkrmu (ruzne morske
prisery, salaty, rolky atd), a dvou hlavnich jidel ( jidelnicek se porad menil
a nekdy bylo tezke si vybrat). k jidlu se samozrejme podavalo vino (suchari
mohli pit i nealko). porce nebyly velke, ale kazdy obed a veceri zavrsil zakusek,
coz byl kamen urazu pro vsechny. plne misy ovoce plus nekolik druhu dortu,
kterym se nedalo nikdy odolat. kazdy den jsme si rikali, ze zitra uz si ten
dortik nedame, ale druhy den stala u zakuskoveho pultu rada do pulky lodi a po
jidle zase vsichni funeli, jak se precpali...
Cesta - antarkticka peninsula
(bohuzel si ze zemepisu nepamatuji vsechny ty nazvy v cestine - jsem prece jen
starsi rocnik, ale budu se snazit)
drake passage ( drakeuv pruliv) - greenwich ostrov - (cast jiznich shetland
ostrovu) - aitcho ostrovy - cuvernile ostrov - plenean ostrov - petermamn ostrov
- port lockroy (anglicka stanice) - antarktida - deception ostrov
Prvni vecer jsme nacvicovali utek do zachrannych clunu. nastesti jsme je
nemuseli nikdy pouzit. pak jsme stravili dva dny prujezdem pres drakeuv pruliv.
sleva se tady atlanticky a tichy ocean a u toho delaji pekny bordel - 10m vlny
znamenaji, ze je klidne more. slabsi povahy - jako ja - stravili vetsinu casu na
praskach a v posteli. silnejsi kousky - havros - se vesele cpali a klabosili
mezi sebou, jaka je to paradni jizda. cestu nam kratili prednasky o zivote na
antarktide, jak vznikla, co tam zije a cim vsim si musi projit. lod doprovazeli
albatrosi a dalsi ptaci, kteri hledali dobroty, ktere se za nama mohli vyplavit.
druhy den vecer jsme dostali instrukce jak se vylodit na gumovych clunech zodiac
- asi pro 12 lidi s motorem-. pri vylodovani jsme si oblekali slusive oblecky -
nepromokave kalhoty, bundy, gumaky, cepice a oranzove zachranne vesty. pod to
spoustu vrstev jineho obleceni, protoze i kdyz je v antarktide pozdni leto, je
tam pekna zima....
hned na prvnim ostrove jsme videli prvni dva tucnaky (vyfotili si je vsichni -pozdeji
jsme jich videli tisice) a vypravili se na turu kolem skoro zapomenute chilske
stanice smerem k ledovci. vsichni byli nadseni a fotili se u kazdeho sutru.
odpoledne jsme pristali u dalsiho ostrova. ten uz byl mnohem zajimavejsi. -
okolo nekolik tisic gentoo tucnaku (celkem jsme videli tri druhy, jeste adele a
chinstrap, ale tihle byli nejkrasnejsi). vysoci jsou asi ke kolenum a strasne
krotci. staci, kdyz si pricapnete a prijdou za vama. krouti hlavickou na jednu a
potom na druhou stranu, aby si vas okoukli, klovou zobakem do gumaku a rukavic a
vsichni se samozrejme muzou zblaznit. pak jsme se prochazeli po ostrove - krome
tucnaku tu jeste byli tuleni, zbytky verlyb a hnizdili tu ruzni ptaci. po ceste
zpatky se ale ocividne zhorsilo pocasi. s havrosem jsme sli az do posledniho
clunu, kde jsme uz jen slyseli nalehave volani vysilackou z lodi at si pohneme
nebo to nezvladnem. a borec na clunu to valil pres 5 metrove vlny hlava
nehlava, vsichni jsme byli durch mokri a ja jsem se drzela zuby nehty, abych pri
te dabelske jizde nevypadla. sotva jsme se nalodili, zacala pekna bourka.
obrovske vlny hazeli s lodi jako s malou skorapkou, ja jsem umirala na pokoji na
praskach s pocitem, ze uz je konec a ze nebudu mit ani silu napsat neco na
rozlouceni, ale havros byl jako vzdy zdravy jak rybka a klidne si vyrazil na
veceri, kde byli jen nejvetsi otrlici. radeni zivlu mohli pozorovat primym
prenosem velkyma oknama z jidelny a meli z toho radost. nekterym se to ale
nevyplatilo a shodilo je to i s zidli (ty jsou na pruzinach, aby necestovali po
celem pokoji). nejvetsi umeni predvedli cisnici, kteri servirovali jakoby nic i
kdyz vetsina lidi nemohla ani chodit
druhy den rano jsem otevrela oci a kupodivu jsem nebyla na oblacku v nebi ale v
nasi kajute a venku svitilo slunicko. vsichni jsme stravili dopoledne na palube,
kochanim se mistni krasou. cekalo nas vic zastavek a vic tucnaku, do kterych se
vsichni zamilovali (jenom trochu smrdi, ale da se to vydrzet). pozorovali jsme
je, jak chodi sem a tam, jak jsou skoro dospela mladata porad hladova a tak
pipaji a klepou zobackem do zobaku rodice a ten ho potom krmi ze zobaku do
zobaku. kdyz uz mu da vsechno, zacne ho klovat, ze je po obede. mlade se ale
neda a chce vic. v tom se da rodic na utek. mlade ho zacne pronasledovat.
jenomze je tak tluste, ze ho vetsinou nedozene (u toho klopytaji, padaji, no je
to k popukani). byli jsme taky svedky jedne scenky jak vystrizene z national
geografic. u brehu (v melke vode) se objevil tulen (leopard - jedini se cpou
tucnakama). protoze normalne tucnaka nechytnou (jsou moc rychli), cihaji na ne.
ten nas si lehl do zatoky a predstiral, ze je kamen. zadny tucnak na brehu mu to
nesezral, ale jednomu tucnakovi vracejicimu se z more se to stalo osudnym.
chytil ho do te jeho zubate huby a uz se sinul zpatky do more. kousek od nas ho
zacal zabijel. hazel s chudackem hlava nehlava, az ho konecne zabil. tucnak se
snazil hrat mrtveho uz pred tim, aby povolil stisk a on mu mohl rychle uplavat,
ale nebylo mu to nic platne. Pak ho
svlekl z kuze a sezral predni cast a zbytek nechal pro ostatni prizivniky, kteri
uz krouzili hladove okolo. havros byl prvni v rade a vsechno fotil. ja jsem z
toho moc nadsena nebyla (takovy krasny tucnacek), ale to je priroda.
pak jsme projizdeli lodkama mezi ledovcema a obdivovali jejich neuveritelne
barvy. a konecne jsme pristali na antarktide. tam jsme zazili dalsi
dobrodruzstvi. byli jsme u ledovce a jako vzdy obdivovali mistni krasnou
nedotcenou prirodu a byli v dobrem rozmaru, ze jsme na pevnine. uz jsme se skoro
nalodovali do zodiaku, kdyz se kus ledovce urvalo a s hukotem zritilo do more.
videli jsme vlnu a jak se od brehu zacala odtahovat voda. vedouci vypravy na nas rval,
at utikame na kopec. utikali i tucnaci (pravdepodobne ne kvuli vedoucimu) a uz
se na nas valila mala tsunami (kolem 3m). nikomu se nic nestalo a tak to byl
paradni zazitek.
na zaver jsme meli schovanou podivanou na velryby.. kapitan zavedl lod do vod,
kam chodi na svacinu. sonarem nasel nejakou skupinku, jeli jsme za ni a cekali,
co udelaji. prvni dve skupinky si nas nevsimali, ale treti uz byli kamosky. byli
to pekni dva obri. plavali z jedne strany lodi na druhou a my jsme je - s otevrenou pusou -
mohli pozorovat z metrove vzdalenosti.
co na zaver?
na antarktide je nejkrasnejsi nedotcena, panenska priroda a pocit, ze jste na
konci sveta. diky mezinarodnim dohodam by ta krasa mela vydrzet i pro ty, kdo se
rozhodnou ji navstivit v budoucnu...
pada lip....druhy den uz neprsi a tak si
koupime tour do favely. jinak nez s pruvodcem se tam neda dostat a to vas jeste
nevezmou do te nejhorsi. je to na kopecku a chudaci maji krasny vyhled na
vsechny ty vilky s bazenama v okoli. ulice ve favele jsou jenom ty hlavni. mezi
domy jsou jenom pruchody, trochu to pripomina stredovek - uzke a tmave. adresy
tam neexistuji, vsichni si vyzvedavaji postu v nakupnim stredisku nebo v necem
podobnem. na jeden sloup je napojeno asi 50 dratu elektriky, ale pruvodce rikal,
ze elektriku tam maji vsichni. pak jedeme na vylet do maracany. k nasi smule se
fotbal zacne hrat asi za tyden co odjedeme a aby toho nebylo malo tak zrovna ten
den, co jsme prijeli, delali opravy, takze se nepoustelo dovnitr. jedeme teda na
sochu jezise. je trochu v mracich, ale doufame, ze neco uvidime. nahoru nas
vezme strasne ukecany taxikar. rikal, ze takove pocasi tady jeste nezazil, ze je
tu vetsinou v lednu krasne a slunicko. take vsechny miry o jezisovi, ale to uz
si nepamatuji. kdyz jsme prijeli nahoru, cekal nas krasny vyhled na mesto. mraky
se rozplynuly a rio se konecne ukazalo v cele sve krase. a tak jsme delali fotky
a byli radi, ze jsme tady.vecer jsme vyrazili do napy, coz ma byt parici cast
ria. kolem 11 to tam jeste bylo docela mrtve a my jsme byli taky mrtvi a tak
jsme sli spinkat. rano nas cekala botanicka zahrada, ktera krome krasne palmove
aleje a par tukanu nebyla nicim oslnujici. co bylo ale krasne je plaz ipanema.
slunko uz trochu vystrcilo sve paprsky a lidi vyrazili ven. je z ni krasny
vyhled do okoli a pohoda. po ceste narazime nahodou na obchudek pana sobotky, se
kterym byl rozhovor v reflexu. jdeme ho pozdravit. je to mily 70tnik a chvilku u
neho ztvrdnem. ale nemame moc casu. jedeme na cukrovou horu. nakonec nam to
prece jenom vyslo a kdyz vyjedeme lanovkou nahoru, konecne chapeme, proc se rika
o riu, ze je jedno z nejkrasnejsich mest na svete. je posazeno mezi skaly a lesy
a bile domy se mezi nema krasne vyjimaji. okolo je spousta ostruvku...proste
nadhera. bohuzel uz nemuzem cekat na zapad, ktery ma byt kazdou chvilku, protoze
jedeme do samba skoly na predstaveni. kvuli tomu predstaveni jeste zehlickou
spalim havrosovi tricko a prosteradlo, abychom zjistili, ze nas baba na vratnici
v hotelu zapomnela napsat na seznam.... jak to tak vypada, budeme se muset
vratit, protoze chceme zazit rio se vsim vsudy a tentokrat nam to nevyslo. zitra
odjizdime....